Duševní stavy

Pokud se člověk trochu pozoruje, může si všimnout, že se ho v průběhu hodin a dní zmocňují stále jiné duševní stavy. Jednou je veselý, podruhé smutný, jednou má chuť na akci, jindy na klidné posezení. Vznikají nervózní stavy ale i stavy příjemného uvolnění atp. To je asi všem zřejmé. Co není všem samozřejmé, je to, že změny těchto stavů nejsou závislé pouze na obklopujících nás okolnostech. Každý, kdo zažil delší dobu samoty bez přehnaného rozptylování se, si už nejspíš všiml, že se jeho nálady mění i pokud vnější podmínky zůstávají stejné. Dále lze také konstatovat, že se dobré stavy střídají s horšími spíše než, aby se stupňoval pouze jeden druh nálad. Lze tedy obecněji konstatovat: Je zde jakási vnitřní mechanika změn duševních stavů a nálad. To, že se mnoho lidí na základě impulzivního jednání rozptyluje činností a zábavou tak, že své duševní stavy vůbec nevnímají, na stavu věci nic nemění. Pokud někdo křičí milisekundu potom, co se cítí vnitřně podrážděn, tak na své vnitřní podráždění možná ihned zapomíná v dramatickém víru, který právě kolem sebe vyvolal. Takový člověk ale také názorně ukazuje příklad toho, jak vnitřní stavy souvisejí s osudem. Mohou ale za jeho vnitřní stavy bezprostřední okolnosti? Zde lze namítat, že různí lidé se ve stejných situacích chovají různě.

Řekli jsme si, že zde máme vnitřní mechaniku změn nálad a že nálady se projevují naším chováním. Agresivní lidé jsou agresivní proto, protože jsou takto vnitřně naladění. Často stěžující si člověk si stěžuje proto, že je vnitřně skleslý až s pocitem bezmocnosti. Stejně to platí u lidí, kteří jsou často veselí a povzbudiví, jsou takový uvnitř. Toto je pro většinu lidí snadno pochopitelná závislost chování na náladách. Ale proč takoví lidé obvykle velmi snadno nacházejí v obklopujícím je životě důvody pro své duševní stavy? Vezměme si jako příklad dva mladíky, kteří mají nastoupit na střední školu. Řekněme, že jsou zhruba podobných tělesných proporcí a pochází z podobných sociálních vrstev. Přesto se může stát, že jeden se dobře začlení do nového prostředí a druhý se stane obětí posměšků a různých naschválů. Proč? Protože tak byly duševně naladěni. Lidé podvědomě vycítí nervozitu, sebevědomí, vzrušení atd. ať už se jejich nositelé na povrchu přetvařují jakkoliv. Občas toto není hned zřejmé. Povrchnost způsobuje, že lidé vnímají a hodnotí především zevnějšek a ten může být jiný než vnitřní naladění, ale podvědomé dojmy z toho, co člověk uvnitř nosí se v jiných lidech časem nahromadí a ovlivní jejich úsudek.

Nyní si zrekapitulujme řečené: 

Je zde do určité míry samovolná mechanika vnitřních stavů a nálad. Ta je u různých lidí různá, ale zpravidla kolísá mezi jakýmisi extrémy. (radost-smutek, nadšení-malátnost atd.)

Lidé mohou snadno na tyto stavy reagovat impulzivním chováním.

Na vnitřní stavy reagují jiní lidé. (například vnitřně rozháraný a zlostně naladěný člověk je na ulici slovně napaden, ale usebraný člověk s veselou náladou za stejných podmínek napaden není)

Astrologie se podle mého názoru zabývá v první řadě právě vztahem mezi postavením planet a výkyvy mechaniky vnitřních nálad a duševních stavů. To jakým typem - řekněme energií - je tato mechanika ovlivňovaná, charakterizuje jednotlivé planety a další astrologické prvky.  O těchto charakterech se lze dočíst v každé kvalitní astrologické literatuře. Výklad horoskopu - sestavování osudového obrazu - je pak věcí zkušenosti týkající se toho, jak lidé reagují na ty které duševní stavy. Kdo tedy nedokáže odhadnout, jaké jsou u toho kterého člověka předpoklady pro sebevládu, toho výklady jsou téměř bezcenné. Otázkou ale je, jestli vůbec má nějaký smysl vykládat daný osud, když víme například o placebo efektu. Z toho důvodu se mi zdá zodpovědnější mluvit v astrologii o osudu pouze tam, kde těmito řečmi neovlivňujeme důvěřivé lidi, ale pouze něco hodnotíme jako vědci. Jinými slovy, pro astrologa může být celkem bezpečné zodpovědět otázku: "Proč se celý život takto chovám?" nebo "Proč se mi toto opakovaně děje?" Ale již je problematické někomu říkat, že například za deset let jeho manželství téměř jistě selže. Za takových okolností se mi zdá lepší upozornit na kritické období, které je třeba překonat zvýšenou sebevládou, trpělivostí a pozorností, ale jinak se tím moc netrápit, aby právě vědomí nadcházejících potíží nepřineslo právě tyto potíže - obrácený placebo efekt. Životní optimismus je sám o sobě velká životní výhoda a z řečeného v tomto odstavci tedy plyne, že astrologie je nauka vhodná pouze pro lidi, kteří mají zkušenost, že i optimistické sebevědomí může být zavádějící na scestí a chtějí se proto seznámit s budoucími úskalími bez toho, aby si nechali nástinem těchto úskalí vnutit chmury a strach. Z toho je snad také zřejmé, že veliká očekávání a přílišné lpění na dobrých astrologických obdobích samo vnucuje obavy z těch "špatných". Zkrátka astrologie může být dobrý sluha ale i zlý pán.

Po tomto malém odbočení si řekněme něco o planetách jak specificky souvisí s duševní mechanikou.

Slunce souvisí s vědomím já, individualitou, pocitem osobní nezávislosti a s tím spojenou silou vůle. Pokud tato energie stoupá do silných hodnot, člověk se cítí silný a sebevědomí, má odvahu, pokud působí tato energie harmonicky, jde o přirozeně zdravé sebevědomí. Když jde do slabých hodnot, člověk se cítí slabý, jakoby ve vleku druhých, vznikají duševní stavy, které oslabují v druhých dojem autority, takže hrozí společenský pád, bouří se podřízení atd.

Měsíc souvisí s celkovou orientací vědomí, s vnímáním. To co je v poli našeho vědomí také úzce souvisí s našimi duševními stavy a pocity celkově. Pokud tato energie stoupá do silných dobrých hodnot, člověk je vnímavý, dobře rozlišuje, má taktní cit pro druhé. V opačném případě je cit hrubý nebo indoletní, nevytříbený a duševní síla člověka je nevýrazná, to vše zařazuje člověka do odpovídajících společenských okolností.

Merkur koresponduje s vědomou myslí a komunikací. Na této úrovni vše kolísá od dispozic dobře se vyjádřit, sdílet své myšlenky a dobře kombinovat až k neschopnosti koncentrovat mysl na cokoliv konstruktivního, může ji to svést až k podvodům, záměrně nepříjemné řeči atd.

Venuše odpovídá u mužů společenskému citu a způsobu jak se vyrovnávají s fyzickou přítomností spíše mladších holek a žen. Výkyvy těchto energií v obecném slova smyslu ovlivňují příjemnost a prospěšnost společenského života a vztah se ženami.

Mars souzní s mužskými pohlavními vášněmi, touhami se prosadit. Vnitřně člověka cholerizuje, to se v kladném smyslu projevuje průbojnou energií, v neharmonickém agresivitou. Pokud je této energie nedostatek, tak se to projevuje nečinností a neschopností v ničem kde jsou překážky pořádně prorazit.

Poslední dvě ze sedmice základních planet nepůsobí na úrovni duševních stavů již tak zřetelně. V porovnání s předchozími planetami jde o velmi pomalé planety, jejichž vliv se uplatňuje spíše stálejším podvědomým naladěním, než častými převraty. Proto se ve výkladu jeví jako osudové planety v rámci celého života.

Jupiter představuje idealistický cit, který se povznáší nad pozemská omezení. Může se tedy projevovat také vnějšími okolnostmi neopodstatněnou sebedůvěrou nebo optimismem, které pak následně přináší úspěchy, oblibu nebo jiné výhody.

Saturn na druhou stranu představuje podvědomé vnitřní komplexy, které se manifestují jako trvalé vnější omezení, i omezení v rozvoji určitého druhu myšlení. Člověk pod vlivem Saturna jakoby nemůže najít bezstarostný optimismus a takto je ovlivněna i jeho mysl. Z hlediska východních nauk jde o karmické obtíže, které nelze odstranit zásahem vnější vůle.

Výkyvy, které nastávají na úrovni těchto dvou planet jsou pozvolnější a vytvářejí spíše delší životní úseky, které jsou charakteristické svými významnějšími zvraty ve vnějším osudu člověka. Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše a Mars na druhou stranu představují energie, které se více projevují osobní vůlí opřenou o momentální vnímatelné duševní dispozice. 

Kdybych toto měl k něčemu přirovnat, tak energie Marsu je jako potrava, která dodá zvířeti sílu, aby bylo najednou výbojnější. Kdežto Saturn by se dal přirovnat ke kůlu, ke kterému byl uvázán mladý slon tak dlouho, že už nevěří, že by ho mohl někdy vytrhnout, i když je již mohutný a má na to sílu. Je to zkrátka jeho pevně vetknutá představa světa, ve kterém žije. Slunce a jeho paprsky by se dali přirovnat k nějakému společenskému povýšení, na základě nějž se člověk chová více sebevědoměji, kdežto Jupiter lze připodobnit spíše k pozitivní výchově, která člověka trvale provází, i když si to třeba ani neuvědomuje nebo je zdánlivě drcen okolnostmi. V nativitách se ale tyto energie zpravidla různě prolínají. Například lidé, kteří mají na dobrém místě v nativitě Slunce v konjunci s Jupiterem, mívají vnitřní pocit, že jejich sebevědomí nemůže být vnějšími okolnostmi významně zdrceno. Kdo má v nativitě Mars v trigonu na silný Saturn bude mít silný sklon být na úrovni tužeb možná až příliš vážný, ale v rámci vrozeného vidění světa uvidí vždy nějakou cestu pro vytrvalé putování za žádaným, aniž by si musel nutně uvědomovat, že to je pro řadu lidí pozoruhodné.

Z tohoto hlediska jsou planety jednoduše silné energetické faktory, které nás různě vychylují z duševního klidu nebo raději z duševní "neurčitosti". Nativní planety nás jakoby odchylují od toho, jací jsou ostatní lidé a planety "v pohybu" - tranzity, direkce atd. nás různě dále vyrušují z našich ustálených individuálních stavů. Uvádět toto do souladu s tzv. osudem vlastně znamená dělat astrologický výklad.