Objektivita vs. subjektivita

Uvedené tématické video přináší vybrané psychologické poznatky německého filozofa Schopenhauera, které se týkají příčin toho, proč je jednoduché některé lidi urazit. Jako hlavní příčina je ve videu uvedena subjektivita ve smyslu vztahování všeho ke své osobnosti a svému subjektivnímu prožívání věcí a neschopnost podívat se na věc objektivně tj. nezaujatě. Ve videu je také jako příčina uvedená tendence v konverzacích vše otáčet tak, aby se nás to nějak osobně týkalo. Tyto tendence pak vedou k tomu, že se lidé smějí filozofii atd.

Na těchto poznatcích se skutečně dá stavět praktický systém, jak se vyhnout pocitu, že jsme uraženi. Můžu jednoduše něco faktického konstatovat, například, že 4 + 4 = 8. Když mi bude někdo tvrdit, že 4 + 4 = 9, tak můžu být podiven, nebo frustrován, ale nemusím se urážet, protože v první řadě daný člověk nemá žádný spor se mnou, ale s faktem, že 4 + 4 = 8. Tento člověk mě může klidně opustit a vést svůj boj s tímto faktem beze mě. Já už mohu být třeba jen zvědavý, kam tento boj tohoto člověka po letech zavede. Takto jednoduché je to právě proto, že neprezentuji osobní názor, ale obecně známý fakt, který není mým vlastnictvím. Celý spor tedy padá na tento fakt, ne na mě.

Člověk ale může mluvit fakticky i o svých subjektivních zkušenostech. Může mluvit o tom, co zažil - řekne, co viděl, jak se zachoval a i třeba, jak se u toho subjektivně cítil. Pokud dokáže mluvit o svém minulém já takto s odstupem, není zde problém. Problém nastává, když bude někomu ze svého subjektivního náhledu například předkládat, jaký objektivní význam má jeho úžasná zkušenost. Z tohoto příkladu je tedy zřejmé, že člověk se otevírá potenciálnímu konfliktu tam, kde své subjektivní pohledy předkládá jako pravdu objektivního významu. To je druhý uvedený příklad, v tom prvním člověk pouze podává informaci o charakteru své subjektivní zkušenosti.

Když člověk často rád mluví subjektivně, tak zde existuje také taktika vše uvádět slovy: "Podle mě..", "Osobně si myslím, že..", takto se lze vyhnout konfliktu tím, že je připuštěno, že jiní lidé mohou mít jiný názor, který může být správný. Problém s částým užíváním těchto frází může být ale v tom, že lidi rychle ztratí zájem poslouchat, co si nějaký jeden člověk myslí a co má za názor. Jednoduchý popis subjektivní zkušenosti tuto závadu nemá a tak lze snad tvrdit, že lidé, kteří popisují své subjektivní zkušenosti se lépe poslouchají než lidé mluvící pouze o názorech. Alespoň pokud nejsou tyto názory právě (filozofické) závěry vyvozené ze zkušeností.

Dále je ve videu řečeno zhruba to, že i zcela subjektivně uvažující člověk se může zajímat o věci větší než on sám, jako je třeba vesmír a jeho zákonitosti, ale takový člověk hledá způsob, jak to celé vztáhnout k sobě. Jako příklad takového vztažení je uvedena astrologie, která v tomto případě způsobuje, že celý vesmír je vlastně o člověku, který se o něj zajímá.

Astrologie skutečně může z člověka udělat ještě většího subjektivistu než předtím, který svým zájmem pouze prohlubuje svůj egocentrismus a subjektivismus. Takové příklady lidí lze jistě nalézt, ale podle mého názoru toto není vůbec vinou astrologie. Astrologie naopak člověka upozorňuje na to, že je jednak součástí většího celku, druhak na fakt, že to s jeho svobodnou vůlí není úplně tak, jak si běžný člověk sebevědomě myslí. Zbytek je jen otázkou nezaujatého studia astrologie. Pokud člověk přijde na to, že poučky astrologie jsou správné, musí si přiznat, že zde existují přírodní nebo kosmické síly, které ho přemáhají alespoň podmíněně a to je v ostrém kontrastu s moderním názorem, který vidí v okolním kosmu jen mrtvé prostředí, které se člověka nijak nedotýká, kdežto v člověku sídlícím ve středu toho všeho mrtvého prostoru vidí svobodnou vůli dělat si, co chce. To je podobné asi jako kdyby si buňka v těle myslela, že v  těle na ničem dalším nezávisí a že vše je na její svobodné vůli. Problematiku svobodné vůle jsem již více rozebíral zde.

V závěru videa je uvedeno, že se subjektivně zaměřenými lidmi je snadné manipulovat pomocí lichotek a že právě těmto manipulacím se dá bránit rozvojem objektivního myšlení, čímž je zde myšlen zájem o myšlenky a idee, které přesahují náš osobní život. Rozvoj schopností, které posilují objektivní úsudek také vytvoří obranu.

Zdá se, že na principu objektivity bylo založeno i právo. Nástroj, který umožňuje lidem odvolávat se bez upozorňování na to, že si dle svého názoru myslí, že by se k nim někdo měl chovat lépe. Mohou se odvolat na svá práva, na kterých se shodlo mnoho lidí, jako na něčem objektivně prospěšném pro lidstvo, určitý národ atd. Takto by měly vznikat i morální hodnoty, které se ve všech světových náboženstvích překvapivě podobají.

Myslím si, že dokud zde bude alespoň nějaké nezaujaté právo nebo lidé, kteří v náboženství nevidí pouze nástroj k útlaku lidí, tak subjektivismus na světě nikdy zcela nezvítězí.