Úvahy nad podstatou astrologie

V úvodu těchto stránek jsem naznačil, jak se to má s běžnými předsudky vůči astrologii a jaké jsou zde možnosti budoucího výzkumu samotné podstaty tohoto oboru. Mluvím v tomto případě o silách, které jsou nebo by hypoteticky mohly být jednou z příčin astrologických efektů. Bohužel, v dnešním světě se málokdy setkáme s někým, kdo by do hloubky uvažoval o podstatě věcí a problémů. Je zde dnes velká spousta astrologů, kteří jednoduše naskakují na vlak - trend výkladu horoskopů - a při jízdě tímto vlakem zjišťují něco o astrologické praxi, snad i umí něco předpovědět, ale s otázkou proč na nás planety působí se málokdy setkáme. Tím méně s filozofickými důsledky plynoucími z možných odpovědí na tuto otázku.

Nicméně je přirozené, že samotná kvalitní praxe je mnohem hodnotnější činnost než neplodné filozofování. Kdosi řekl něco ve smyslu, že hodnotná filozofie jakékoliv nauky nebo systému musí vyvěrat vždy z jejich praxe. Kdo si osahá astrologii a má ponětí o jejích dosazích, možnostech a problémech, ten se může pokusit s pevnou půdou pod nohama filozoficky prozkoumat vnitřní podstatu astrologických vztahů. Na jedno takové pojednání jsem narazil zde:

V úvodu videa je řečeno, že astrologie není o kamenech letících ve vesmíru, které ovlivňují náš osud. Dále je řečeno, že předpoklad, že něco externího ovlivňuje náš osud nebyl dokázán. Michael se svými úvahami náhle směřuje k myšlence, že znamení jsou "archetypy", které vyprojektovalo naše vědomí. Vědomí samo lze rozdělit na 12 částí atd. Takto vzniká jakási "vnitřní astrologie" a tím lze vlastně přístup k oboru astrologie rozdělit podle toho, jestli je k ní přistupováno exoterně (externí faktory ovlivňují osud) nebo ezoterně (celé je to o mysli a vědomí).

Michael Tsarion ve videu tvrdí, že planety jsou pouze metafory pro stavy vědomí. Video je ovšem otevřenou úvahou, kde je zmíněno i to, že specifické světlo jednotlivých hvězd může mít vliv na člověka, ale pak je třeba vysvětlit, jak to souvisí s lidským osudem. V závěru je řečeno, že autor odmítá příběh o magických externích paprscích, nebo příběh o fyzických planetách, které fyzicky ovlivňují náš osud. Autor úplně na závěr zmiňuje, že osobně preferuje přístup, kde je to psychické první a to materiální následuje. Přesné citace - viz video nahoře.

Jak je to tedy s působením "hvězd"? Existují školy a přístupy, které vysvětlují nebesa jako jakési zrcadlo, ve kterém se zrcadlí osud na základě tzv. synchronicity. To znamená, že zatímco se nám něco děje, lze se o tom dovědět něco z hvězd, protože tu existuje jakási záhadná souvztažnost. Domnívám se, že Michael právě tuto záhadnou souvztažnost vysvětluje tak, že vědomí člověka při vývoji lidské rasy, bylo projektováno do hvězd a tím je s nimi jaksi spojeno. Ale jak? A proč toto vědomí reaguje na budoucí stav nebeské oblohy v souladu s prognózami?

Další video poskytuje vysvětlení psychologa Jordana Petersona, jak je to s projekcí vědomí do hvězd. Nicméně, praktikující astrolog musí mít dle mého mínění námitky. Pokud lidstvo vytěsnilo své fantazie do hvězd a určitou sobě blízkou mytologii přiřklo planetám atd., jak toto všechno souvisí s tím, že pokud se například tranzitní Mars dostane na pozici, kterou okupuje Slunce v něčím nativním horoskopu, tak to na tohoto člověka bude mít specifický vliv, i když se o hvězdy a planety vůbec nezajímá? V tomto případě mluvíme o astrologickém vlivu přesném na jednotlivé dny.

Michael Tsarion (v prvním videu) ve skutečnosti předložil dobré podněty pro další úvahy, ale sám pro sebe vše pojal dualisticky - ve smyslu dvou protichůdných, nebo pevně oddělených směrů. Je zde ezoterický vs. exoterický přístup, mysl vs. hmota. Jak jsem uvedl v pojednání o astrologické symbolice, astrologické prvky jsou považovány jako symbolické a jinými slovy se jedná o archetypy. V těchto úvahách se ale, dle mého názoru, lze zcela vyhnout dilematu: externí vs. interní příčina!

Lze uvažovat takto: Lidé mají kolem svých těl magnetická pole. Lidé, kteří působí silným vlivem, mají "silnou auru", disponují silnějším magnetismem než lidé slabší. "Kameny letící ve vesmíru" ovšem mají také svá, ještě silnější magnetická pole, mají svá záření a při vší upřímnosti musíme přiznat, že dokonce i existence nějaké formy vědomí není u planet a hvězd zcela vyloučená. Vraťme se ale k lidem. Každý všímavější člověk asi ví, že můžeme být jinými lidmi doslova energeticky vysáti, ale také třeba povzbuzeni a tak podobně. Projevuje se to tělesně, stavem energie. Stojíme tedy před faktem, že zde je externí působení jiných lidí, které má energický charakter. Současně ale stojíme před psychologickým faktem, že reálný vnější člověk, který je např. v našem dětství významný, se nám vtiskává do naší psychiky a může zde působit dále, i když tento člověk z našeho života dávno zmizel. Toto vtisknutí se projevuje jednou navazováním charakteristicky podobných vztahů, jindy odporem k takovým vztahům nebo i jinak.

Vážnou otázkou tedy je: Nelze vyřešit dilema působení planet tím, že jejich gigantickým elektro-magnetickým polím nebo dejme tomu i jinému jejich, třeba i dosud nezjištěnému, záření přiznáme reálný vliv na naše životy, ale současně si uvědomíme, že vliv těchto nebeských gigantů a titánů se specificky vtiskl do psychiky naší lidské rasy během jejího vývoje? Vtiskl tak, jak to dejme tomu popisují dobří staří astrologové, když mluví o symbolickém (archetypálním) významu jednotlivých planet a hvězd? Tak to přeci funguje i s reálnou matkou nebo otcem, kteří zanechávají svojí stopu i po své smrti. Tito kosmičtí titáni jsou s námi ovšem neskonale delší dobu a lze předpokládat, že svým "osobním magnetismem" předčí i vyloženě vůdčí lidské charaktery.

Když bylo toto řečeno, lze nyní vyvodit, že naše dilema hmota vs. vědomí se stává dilematem postoje. Lze předpokládat, že fyzická matka má svůj relativně silný vliv právě proto, že má své místo v psychice toho, na koho působí. Stejně tak lze považovat za směšné, že určitý vesmírný kámen může způsobit pouze svojí polohou, že onomu člověku na ulici kdosi namlátí. Tento člověk však může jednak řešit chování své matky, různě na něj reagovat a nebo se může snažit introspektivně působit na stopu, která jeho matce odpovídá. Ve vztahu k astrologicky chápaným planetám si pak lze například upravovat rozvrh činností podle "kvality dní" nebo se naopak snažit vnitřně utkat s psychickým stavem, který je někdy vyloženým magnetem pro určité neštěstí, třeba to namlácení na ulici. O tom, jak je přes psychické stavy tvořen obraz osudu, jsem psal již podrobněji v tomto článku. Kromě toho lze také oba přístupy kombinovat.

Závěrem

Dilema hmota vs. vědomí se tedy stává opravdu dilematem postoje? V určitém smyslu ano, ale pokud nevidíme, že externí věci na nás významně působí právě proto, že mají svůj odpovídající obraz nebo stav uvnitř nás, tak už mluvíme o ignorování nebo nepochopení psychologické stránky celé věci. 

Pro úplnost by někdo mohl podotknout: Co když je vnější svět jen pouhou iluzí, jak to tvrdí mnohé nauky? Řekněme že ano, ale není i v takovém případě iluze planet, iluze lidí a iluze vůbec všeho reálná přesně do té míry, jakou ji přisuzujeme naším reálně žitým životem a nikoliv jen naším názorem? Vraťme se ale raději od těchto úvah k původnímu problému..

Podle mě si právě psychologický aspekt astrologie zaslouží velkou pozornost, ovšem nikoliv na úkor idee živoucího kosmu, která odmítá vnucovanou myšlenku o velké náhodě a chladné bezúčelnosti všeho, co nás v od nás dokonale izolovaném kosmu obklopuje.

"Pozoruješ sice velmi moudře hvězdy na nebi, ale nevíš, že cesta k nim vede jejich obrazem, který sídlí v tobě, nepomyslil si, že bohové tě zdraví odtamtud, neboť chtějí abys k nim vystoupil."

Gustav Meyrink, Anděl západního okna