Astrologie očima současného člověka

Astrologie je dnešní "vědou hlavního proudu" odmítána. Je vlastně považovaná za pseudovědu a její nesmyslnost považovaná za dokázanou. Historické společnosti a národy, považující astrologii za hodnotnou nauku, jsou brány jako pověrčivé a v jistém smyslu zaostalé. Co jsou tedy hlavní argumenty dnešní doby, které jednoznačně vyvracejí funkčnost a pravdivost astrologie?

Když pomineme poukazování na bulvární horoskopy a pak také na šarlatány, které lze ostatně najít všude, aniž by se tím cokoliv o jejich oboru činnosti samém dalo dokázat, tak hlavní námitky dnešní doby proti astrologii jsou dvě. První námitka poukazuje na absenci fyzikálně prokazatelných sil, které by mohly astrologické efekty vyvolávat. Druhá námitka se opírá o názorový odpor k myšlence determinismu. Představa je taková, že pokud by byla astrologie správná, znamenalo by to neexistenci svobodné vůle, což se zdá být absurdní. Proti seriozní astrologii lze také najít celou další řadu vznesených námitek, nicméně většina z nich buďto nestojí za řeč a nebo je pouze technického rázu. V tomto článku se budeme zabývat uvedenými dvěma hlavními námitkami, které popírají hodnotu astrologie jako takové již z principu a pokusíme se tím astrologii představit ve světle moderní vědy.

---

První argument proti astrologii popírá, že zde existuje významný fyzikální vliv planet a hvězd na pozemský život. Obecně uznávány jsou pouze již biologicky známé účinky slunečního tepla a světla. Tento argument tedy předpokládá, že planetami produkovaná gravitace a elektromagnetismus vyvolává pouze vzájemnou přitažlivost planetárních a hvězdných těles, případně určité, pro život bezvýznamné poruchy v planetárním počasí, jako je třeba polární záře. Můžeme mluvit o přílivu s odlivem, ale o významném vlivu na živoucí tvory zde nemůže být rozumná řeč. To je ovšem ničím nepodložený předpoklad a závěr. Vše se v tomto případě posuzuje pouze z hlediska hrubé gravitační síly. Tvrdí se například: "Gravitační vliv Měsíce na dítě, které drží matka v náručí, je mnohonásobně menší než gravitační síla matčina těla."

Lze předpokládat, že se působení planet a dalších těles naprosto vyčerpává pouze těmito hrubými přitažlivými efekty? Kdo tvrdí že ano, pracuje s vírou a předpokladem, ne s prokázanými fakty. Zjistilo se, že vesmírná tělesa se projevují svým elektromagnetismem a tento elektromagnetismus prokazatelně ovlivňuje magnetické pole Země ve vzájemném spojení se zbytkem Sluneční soustavy. Zemské magnetické pole se tak stává onou proměnlivou vnější okolností v jejímž rámci se pohybují lidské i jiné bytosti. Těla těchto bytostí samy disponují elekromagnetickými poli, jimiž se vlastně projevuje život sám. A můžeme jít dále, protože hledání souvislosti mezi biologií a elektromagnetismem je již dnes předmětem výzkumu vědců, kteří se nebojí vystoupit z obecně uznávaných vědeckých paradigmat.

Ilustrace elektromagnetického pole planety Jupiter, dle dat kosmické sondy Juno, NASA (všechny tři obrázky převzaty z The Thunderbolts Project™)

Další ilustrace elektromagnetického pole planety Jupiter, dle dat kosmické sondy Juno, NASA

"Magnetická lana" spojující Slunce a Saturn, ilustrace dat kosmické sondy Cassini, NASA

Elektromagnetické ale i jiné vlivy kosmu mohou působit na naše těla, jejichž stav úzce koresponduje se stavem našeho psychického naladění. Přitom příčiny biologických změn mohou být velmi nepatrné a přesto mít zřetelný vliv na lidskou psychiku. Příkladem může být Diethylamid kyseliny lysergové neboli takzvané LSD. Této látky stačí užít velmi malé množství na to, aby byly vyvolány robustní a velmi zřetelné psychické efekty. Účinné množství této látky je tak nepatrné, že jej nelze v těle běžnými testy vůbec detekovat. Co všechno tedy víme respektive nevíme o dalších účinných látkách, hormonech, údajně bezúčelných sekvencích DNA, bio-elektromagnetismu a dalších subtilních dějích v lidském těle?

Na tomto neprobádaném poli si s předpojatostí pseudo-vědců, kteří si sami pro sebe chtějí dopředu vymezit, co lze a nelze objevit, již nevystačíme. Zkrátka nemůžeme za takového stavu věcí dále a s dobrým svědomím vliv kosmu na pozemský život principiálně popírat, a proto se argument absence kosmických sil, které by mohly potenciálně působit na lidský život, stává již dnes neudržitelným.

---

Nyní se obraťme k problému svobodné vůle. Moderní doba pohlíží na člověka jako na bytost, která si v rámci vnějších omezení může dělat, co chce. Právě ve vnějších omezeních je vnímán primární zdroj osobní nesvobody. Pokrokový člověk moderní doby tedy nedokáže pochopit, jak by mohlo existovat něco jako osud nebo předurčenost. Všechno je pro něj pouze otázkou toho, jak se svobodně rozhodne postavit vůči vnějším okolnostem a dobré vyhlídky do budoucna mu má v tomto směru zajistit především obecný technický vývoj. Jelikož se ale lidé někdy chovají vůči dobovým představám o dobrém životě vyloženě kontraproduktivně, mluví se také o vlivu výchovy a prostředí, ve kterém člověk vyrostl.

Člověk je psychologicky považován za "tabulu rasu", která se rodí jako čistá bytost, do které jsou až později vtištěna všechna její přesvědčení. Vzhledem k tomuto názoru cesta ke svobodě spočívá ve stupňování vnějších možností a v přijetí emancipačního názoru, že právě toto stupňování je hlavní cestou ke svobodě. Rodí se ale skutečně člověk jako tabula rasa? Proč jsou zde lidé, kterým bídné a drsné životní podmínky vnucují názor, že je třeba každému nemilosrdně nedůvěřovat a na druhou stranu lidé, ve kterých ty samé podmínky způsobí, že začnou pomáhat ostatním hned, jakmile se jen trochu zlepší jejich situace? Také v dobrých sociálních poměrech - relativně bohatých na příležitosti - najdeme jak velmi pozitivní, aktivní, podnikavé lidi, tak vyloženě duševně pasivní jedince, kteří se často chovají až sebedestruktivně.

Vidíme tedy, že jsou zde velmi různí lidé i v rámci podobných ne-li téměř stejných podmínek. Jak je to tedy se svobodnou vůlí? Člověk má své vnitřní založení, na základě něhož něco chce, ale nemůže se rozhodnou, aby namísto toho chtěl úplně něco jiného. V tomto smyslu člověk není pánem sebe sama. Má určitý temperament, duševní vlohy a to vše usměrňuje k realizaci svých daných vnitřních tužeb, které si jakoby během života pouze ujasní. Tím je vlastně zcela zřetelně nastíněna konkrétní cesta, jisté předurčení, jehož osudové naplňování vnější okolnosti buď pouze podporují, urychlují nebo naopak znesnadňují. To lze například velmi zřetelně vidět u některých lidí, kteří náhle vyhráli velký obnos v loterii. Často se ukáže, že jejich skutečné tužby nikdy nesměřovaly k ničemu opravdu konstruktivnímu.

Odkud pochází náhlé nápady, zdánlivě bezpříčinné vzpomínky, různá nutkání a popudy k činům? Z naší svobodné vůle nikoliv. Pták letící na zimu do teplých krajin by si také mohl myslet, že se tak svobodně rozhodl. Možná si i říká, jak si to vše dobře zařídil. Ve skutečnosti jen poslouchá volání přírodních cyklů, které takto stěhovavé ptáky ovládají po nesčetné generace. Moderní člověk se ve svých úvahách podobá takto uvažujícímu ptáku s tím rozdílem, že chce let do teplých krajin urychlit a udělat ho pohodlnějším. Pravda, člověk své podniky mnohem komplexněji promýšlí, snaží se vyvarovat chyb minulosti, vše srovnává s tím, co kde slyšel nebo přečetl, ale pořád jedná pouze na základě vnitřních popudů, podvědomých komplexů, náhlých myšlenek..., které si sám nezvolil.

autorky obrázku: Corinna Langebrake a Ilia Solov’yov

Astrologie je tedy ze stolu shazována pyšnou lidskou iluzí, že člověk je pánem sebe sama. Tento zarputilý postoj vůči astrologii je snad instinktivní snahou chránit naši víru, že neustále se stupňující technický a ekonomický vývoj jednou přinese - za pomoci moderního sociálního inženýrství - žádané uspokojení. Přemnohým z nás se ale zdá, že vidíme pouze více a více vzájemného neporozumění, nezdravého spěchu a negativních jevů ve společenském životě. To se, dle mého podezření, někdy snažíme zakrývat zkresleným pohledem na prostší a jednoduší minulost. Neproměnila se snad idea skutečné neodvislé svobody ve falešné pokrytectví na přemnohých věcech závislých lidí? Nestalo se to samé se společenskou morálkou? Abychom tedy "argument svobodné vůle" proti astrologii mohly zcela zamítnout, stačí se prostě přidržet pochopení základních psychologických zákonitostí života.

---

Řekli jsme si něco o fyzikálním působení okolního kosmu a o problematice svobodné vůle. Připusťme tedy na chvíli, že vnitřní popudy, jimž podléháme, mohou být zapříčiněny kosmickými napětími v jejichž poli nepřetržitě žijeme. Astrologie na základě svých zkušeností zamítá ideu, že se člověk rodí s "čistým štítem" jako ona tabula rasa. Moderní psychologie se snaží člověka přiblížit tomuto pomyslnému čistému štítu tím, že analyzuje a lečí různá jeho traumata, jejichž kořeny vidí v minulosti, ale vcelku selhává ve správném zhodnocení faktu, že zatímco to, co jeden člověk považuje za příčinu hlubokého psychického traumatu, jiný člověk dokáže považovat za milou každodenní rozcvičku své trpělivosti. Tím psychologie na člověka aplikuje šablonovitý mustr, který je pouze o něco ohleduplnější než mustr těch, kdo neuznávají psychologii a hodnotu vnitřního života vůbec.

Astrologie považuje za východisko osudových předurčení člověka stav nebes v okamžiku jeho narození. Výkladem tohoto stavu nebes se zabývá takzvaná nativní astrologie. Kromě toho se hodnoty tohoto zafixovaného stavu nebes v čase rozvíjí v souladu s vlivy planet, které zůstávají v pohybu. Předpověďmi kritických okamžiků nebo úseků tohoto rozvoje se zabývá prognostická astrologie. Celý obor astrologie pracuje s nahromaděnými zkušenostmi předchozích generací. Jejich počátky sahají až někam do starověku a jsou nám dnes k dispozici formou pojmů, rámcových charakteristik a pouček, které mají v astrologii svůj systém. Astrologie je přesto dosud velmi neprobádaný obor a někteří astrologové při výkladu doplňují tradicí ověřené ale neúplné zkušenosti svojí intuicí.

Nicméně, astrologií se dnes zabývá velká spousta lidí více nebo méně pro zábavu, zatímco vzdělávací systém a obecně uznávaný akademický svět astrologii zamítají jako pseudovědu. Tím zde pochopitelně vzniká plodné podhoubí pro pověrčivost a všelijaké unáhlené závěry. To všechno však může mít rozhodující slovo v otázkách správnosti astrologie asi jako má středověké mastičkářství v otázkách dnešní chemie. Bylo by ale dobré, aby se astrologie zkoumala také více vědecky v moderním slova smyslu. Tím by se opět přiblížila své mladší sestře - astronomii, která si ve své osamělosti začala hrát na to, že obklopující nás kosmos je pouze chladný, mrtvý mechanický děj a produkt prosté náhody.